7 důvodů proč fotografovat

Úvodník

Dlouho jsem nic nenapsal, možná proto, že mám moc práce. Ale i ten, kdo má moc práce může fotit. Focení má tolik výhod, že jsem se rozhodl je sepsat.

Proč je dobré fotit

1) Fotit se dá v každém věku. Skoro to platí doslova. Už pobíhání 4 letého dítěte s aparátem po bytě lze nazvat focením. Opačným směrem jsou možnosti zřejmé. Máloco věcí lze dělat do vysokého věku, focení to je a Mudr. Helbich je tomu důkazem.



2) Fotit se dá za každé zdravotní situace. Má to souvislost s věkem, ale ne nutně. Pokud nejste zrovna slepí, je možné fotit z vozíku, je možné fotit při klidovém režimu po operaci, při dietě, při přežírání, se sádrou, v depresi a jindy. Hodně jiných věcí nelze dělat s vysokým tlakem, se sádrou, s jednou rukou nebo bez občanského průkazu.




3) Fotit se dá při různých příležitostech. Kdo má rád sport fotí sport  a nikdy nevyfotí psa nebo krajinu, kdo má rád ženy nikdy nevyfotí rysa v Beskydech. Málo co je tak široké univerzální. Máte rádi lyžování? Zalyžujte si v září v Mnichově při odpolední pauze na služební cestě.



4) Fotografovat mohou různé typy lidí. Nácek si může dokumentovat hajlování při oslavě narozenin kamaráda, Kateřina J. si může dokumentovat demostraci za více biomasy v našich kotlích. Někdo, kdo je rentiér si může zaplatit expedici do Patagonie a udělat v nákupním centru za městem výstavu.


5) Fotografie mohou být prostředkem jiného užitku. Může to být praktická činnost mapující cokoli co se děje, činnost kynologyckého klubu, činnost klubu rogalistů. Uhrovatý geek si může fotit v okolí bydliště patníky a stahovat programy pro organizaci a editaci fotek a diskuzovat na tom na patřičných serverech.


6) Bonus pro pozůstalé. Pokud budete celý život hrát na trubku, tak to není špatné. Vaše manželka, které Vás přežije, to bude vykládat vnoučatům, které třeba prodají trubku do zastavárny nebo ne a budou ji mít v garáži v krabici. Fotografie sice leží desítky let v šuplíku, ale je velká šance, že jejich čas přijde. Třeba až se děti nebo vnoučata dostanou do krize středních let nebo krize identity.


7) Hlavní bonus pro každého. Každý si něco najde. Pro mě je to časová osa a mapování života. Z let kdy jsem nefotil mám jenom rámcovou představu co jsem dělal. Někomu to může být jedno  co dělal od června 1992 do října 1992, mně štve že to nevím. Deník si nevedu, drtivá většina lidí také ne. Asi jsem byl na okurkové brigádě ve Znojmě a pak pod stanem na Velkém Dářku. S kým ale? Co zbytek prázdnin? Procházení adresářů plných fotek řazených dle času je silná věc.

 1985 doma

1987 na táboře

1989 na výletě

 

1991 na chalupě

2008 ve válce, ale na straně dobra